Otrokovice

Duben byl ve znamení cestování. Ale bohužel, nejeli jsme se válet k moři. Během 9 dnů nás čekala hned 3 vystoupení. Dvě z nich byla jen takovou „rozcvičkou“ před náročnou krajskou soutěží v Ostravě.

Ve stejném týdnu jsme navštívili i Otrokovice – ve čtvrtek 14.4. Bylo to naše druhé vystoupení. Už začalo přituhovat, samozřejmě nastala panika (– „pokud to dopadne tak, jako v Krásnu, do Ostravy nejedu“ a „už není čas!“), protože čas nás skutečně tlačil a žádná zkouška už na programu nebyla. Takže na podium jsme opět nastoupili plni očekávání a plni naděje, že se to podaří. Nakonec, ač bylo vystoupení zpočátku velmi nejisté, bylo prý o mnoho lepší než při pondělních radovánkách v Krásnu. Bohužel na divácích to až tak poznat nebylo. Vrchol ignorace, pomysleli jsme si všichni o znuděných a ukecaných „puběrťácích“, kteří se zmohli akorát na zívání a sem tam i na zdvižení prstu, aby detailně probrali naše oblečení, nebo kolik vlasů nám stojí na hlavě. Domů jsme však jeli s relativně dobrým pocitem, doufali jsme nejspíš v ještě lepší vyvinutí našich hlasivek. J 

Otrokovice nám alespoň dokázaly, že jsme zase o něco více připraveni na soutěž. A zbylé nedostatky "vychytáme" na pondělní generálce.

autor: Martina Hlavničková

foto: Zdeněk Sazovský